Měsíční archivy: Březen 2010

Už nikdy život bez tebe!

1
Publikoval: Tomáš 30. 3. 2010 – 18:03
Kategorie: Život
Štítky: , ,

Kdysi jsem tu psal více takových těch zamilovaných článků, ale momentálně prodělávám takovou časovou krizi, kdy nemám čas pomalu ani sám na sebe, natož na nějaké psaní. Aby to ale nevypadalo, že už nejsem šťastně zamilovaný, rozhodl jsem se napsat další článek, který bude věnován mé nejmilejší – Michalce.

Michalko, ty sama nejlépe víš, co k tobě cítím a co pro mne znamenáš. Říkám ti to pořád, píšu ti to pořád a psát i říkat ti to budu. Jsou to dvě slova, která když od tebe slyším, vykouzlí mi na tváři úsměv, ať už mám náladu jakoukoliv. Prožívám s tebou ty nejkrásnější chvíle a mám pocit, že je to krásnější a krásnější. Vždycky říkám, že to už krásnější být nemůže, ale přijde okamžik, které mé tvrzení vyvrátí. Už je to téměř 15 měsíců, co jsme spolu a pořád se mezi námi děje něco nového. Vím, co na tebe platí. Vím, jak tě rozesmát. Vím, jak ti udělat radost. Nejšťastnějším mě dělá, když vidím ten tvůj krásný úsměv a tvou spokojenost. Hrozně moc pro mě znamenáš a moc tě miluji, princezno má ♥

Pro někoho možné klišé, pro mě slova psaná ze srdce. Ať už si z toho každý vezme cokoliv, zamyslete se nad sebou a místo drahých řetízků a prstýnků vyznejte svou lásku svému protějšku. Zlatý řetízek umí koupit každý, ale umět říct ta dvě důležitá slova, to je umění a někdy si to člověk uvědomí pozdě.

Venku svítí slunce, běžte a radujte se. Užívejte si, dokud jste mladí. Jděte se jen tak projít. Jděte se projet na kolech. Jděte do kina a dejte si popcorn. Jděte nakupovat. Dělejte cokoliv, ale dělejte to spolu. Všem zamilovaným i těm nezamilovaným přeji hezké jaro plné lásky.

Praktická maturitní zkouška odevzdána

5
Publikoval: Tomáš 26. 3. 2010 – 22:27
Kategorie: Život
Štítky: , ,

Dnes jsem konečně odevzdal svou praktickou maturitní zkoušku, která spočívala ve vytvoření webové stránky s nabídkou grafických, reklamních a marketingových služeb. Mým úkolem bylo vytvořit také vizitky a propagační letáky.

Samozřejmě se vše neobešlo bez nějakých komplikací. Jednak se průběžně měnilo zadání, takže nikdo vlastně nevěděl, co a jak má udělat a také mi včera, když jsem byl vytisknout plakát A1, který jsem měl dnes odevzdat, bylo řečeno, že došly barvy. Spolu s tím mi ale bylo řečeno, že se barvy koupí a bude mi umožněn odklad odevzdání. To mi ale nikdo neřekl, že termín posledního odevzdání je ve středu a že si tak budu muset sehnat náhradní tisk. Dnes jsem se kvůli tomu s učitelkou docela pohádal. Celá ta organizace mi přijde postavená na hlavu. Nikdo nic pořádně neví a všichni jsou hrozně zmateni.

Jsem rád, že po dvou měsících mám aspoň něco splněno a už se tím nemusím zabývat. Nebylo to nic jednoduchého. Teď ji ještě obhájit a úspěšně zdolat i písemnou a ústní část maturity. Všem, kteří letos maturují, přeji úspěšné zdolání s co nejlepšími výsledky.

Náš maturitní ples

4
Publikoval: Tomáš 22. 3. 2010 – 19:59
Kategorie: Život
Štítky:

V pátek večer se uskutečnil náš maturitní ples. Po několika týdnech nacvičování jsme konečně ukázali, co jsme nacvičili. A že to opravdu stálo za to. I když mi přišlo, že by se do sálu lidé ještě vešli, všichni jsme si to maximálně užívali.

Na začátku jsme (chápejte naše třída) měli krátké vystoupení. Ještě jsem zapomněl dodat, že náš ples byl ve stylu divokého západu. Ač jsme se toho trochu báli, bylo to více než výborné. Nejsem jediný, kdo tohle říká. Po našem úvodním vystoupení následovalo převlékání se do obleků. Mezitím se na parketu proháněl kovboj. Bohužel jsme první část z důvodu převlékání neviděli. Snad bude na videu.

Po vystoupení kovboje následoval samotný nástup maturantů. Tady jsem byl opravdu nervózní. Ruce se mi klepaly a byl jsem rád, že jsem byl schopen podepsat maturantský slib. Jedné učitelce jsem podal levou ruku, ale pak jsem to nějak opravil. Nakonec jsem to zabil tím, že jsem při focení stál a koukal do kamery :-D Po nástupu, který trval bezmála hodinu, následoval tanec maturantů s rodiči, poté volná zábava.

O půlnoci následovalo odšerpení a půlnoční překvapení, které jsme si ani nepřipravili. Překvapení spočívalo ve striptýzu. Nakonec vše dobře dopadlo, i když jsme si tam každý dělal něco jiného :-D Ono už o půlnoci nebylo moc lidí při smyslech :-D Po půlnočním překvapení následovala volná zábava do dvou hodin do rána, než ples skončil. Samozřejmě jsme měli ještě nějaké losování tomboly. Ještě jsem málem zapomněl na vystoupení kankánových tanečnic.

Po plese jsme šli do jednoho „clubu“, kde jsem prakticky jen seděl, neboť na mně Michalka usla. Kolem páté hodiny ranní jsme jeli domů. Přijeli jsme v půl sedmé a šli jsme spát a vstávali jsme ve dvě hodiny.

Celkově náš ples hodnotím jako velmi povedený. Konečně jsme zafungovali jako kolektiv. Docela jsem si pak uvědomil, že se blíží konec, všichni se rozutečou a už se nebudeme vídat. Ale to je život.

Na plese jsme měli i fotografy z Děčínského deníku. Pokud máte zájem, můžete se podívat na nějaké fotky přímo na stránkách Děčínského deníku.

Prodej odkazů / výměna odkazů

2
Publikoval: Tomáš 17. 3. 2010 – 21:49
Kategorie: Blog
Štítky: , ,

Máte zájem o koupi odkazů na tomto webu? Pište na e-mail: jsem[z]tomaspotesil[t]cz a věřím, že se domluvíme. Jedná se o odkazy ve spodní části stránky, které budou umístěny na všech podstránkách blogu.

Pokud máte zájem o výměnu odkazů do sekce odkazy, pak pište na výše uvedený e-mail.

Neumím říkat „Ne“

7
Publikoval: Tomáš 17. 3. 2010 – 21:25
Kategorie: Život

Když jsem nějak přemýšlel o svých vlastnostech a o tom, co a jak bych na sobě chtěl změnit, dospěl jsem také k tomu, že neumím říkat „Ne“. Zkrátka když po mně někdo něco chce, nedokážu říct „Ne“, přestože já třeba ani nechci. Samozřejmě, že pokud to slíbím, snažím se to splnit, ale někdy toho svého „Ano“ lituji.

Určitě to vyhovuje ostatním lidem, kteří přijdou a vědí, že „Ne“ neřeknu. Prakticky přijdou jen tehdy, když něco potřebují. Moc jich třeba není, ale jsou. Ale nevyhovuje to mně a i přestože to vím, nedokážu to „Ne“ říct. Je to jedna z těch vlastností, kterou bych na sobě chtěl opravdu změnit, neboť dělám něco, co dělat nechci a většinou když dělám něco, co dělat nechci, nedělám to s takovou tou chutí a radostí, že mohu někomu pomoci, ale snažím se to udělat co nejrychleji, abych už to měl za sebou a nad výsledkem moc nepřemýšlím.

A co vy, máte také problém s tím, že neumíte říkat „Ne“?