Archiv kategorie: Život

Z mého života.

Lidi, kam ten spěch?

3
Kategorie: Život
Štítky: ,

Už je to tu – Vánoce a s nimi přichází spousta spěchu a stresu. Znáte to, přijdete do obchodu a lidé poletující tam a zpět shání vánoční dárečky, aby obšťastnili své blízké. Stresují se z toho, aby měli doma poklízeno, napečené cukroví a vše aby bylo tak, jak má být.

Ale ono je to tak i normálně, ne? Nebo máte doma nepořádek a nemáte co k obědu? Hloupost. Lidé si to jen teď více berou. To, že si lidé dávají dárky, dobře. Dát si je mohou kdykoliv, když chtějí udělat radost ostatním, ale ta euforie je na místě. Uklizeno doma máte tak jako tak.

Jak to mám s Vánoci já? Tak nějak nijak. Ano, přemýšlím, co koupit svým blízkým pod stromeček. Ale přemýšlím o tom v pohodlí domova. Až to budu mít promyšlené, tak půjdu a koupím to. Nemusím běhat tam a zpět a hledat.

No tak, lidi, uvědomte si, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody. Máte být doma pospolu, poslouchat koledy, dívat se na pohádky a ne se stresovat tím, jestli vše funguje jak má. Buďte v klidu, neboť to, co se bude chtít po*, se stejně po* ;-)

Je 22 hodin

1
Kategorie: Život

A Michalka jde spát. To je u ní neobyklé!

Sup měl přilétnout, ale nepřilétne

6
Kategorie: Život
Štítky: ,

Tafrobův Sup je dlouho očekávané album, které mělo vyjít již někdy v září, pak v říjnu, listopadu, nakonec 1. prosince. V předprodeji bylo od 9. listopadu a já jej hned, jak to bylo možné, předobjednal. Naivně jsem si myslel, že když už je stanovené pevné datum vydání, že se konečně dočkám a ono opět nic.

Včera napsalo Blind Deaf Records, pod kterým má být album vydáno, že vydání nabere další zpoždění. Vcelku mě to pobouřilo a dokonce jsem uvažoval, že i když jsem si album objednal, že si jej prostě nevyzvednu a raději si jej stáhnu. Už mě fakt nebaví čekat. Ne, ani soutěž, která by měla kompenzovat zpoždění, to nezachrání. Další datum je 14.12., tak doufejme, že album vyjde.

Přijde mi, že nedodržování termínů se v České republice stává tradicí.

Z (některých) lidí kolem mě je mi smutno

8
Kategorie: Život

Setkávám se s tím denně při jízdě autobusem. Jedná se o lidi ve zhruba stejném věku jako jsem já. O lidi, kteří mají celý život před sebou a nyní se rozhoduje o jejich budoucnosti.

Ne, ale oni neřeší, kam půjdou dál na školu, případně kde budou pracovat, či kde budou bydlet. To by se od těchto lidí totiž očekávalo (soudě dle sebe). Oni řeší to, jaký je jejich škola opruz, jak je to ve škole se*e, jak jim nějaký de*ilní učitel napařil kuli, přitom oni za to vůbec nemohli. To by se ještě dalo. Mnohem horší je to, jak tito lidé začnou řešit, kde vezmou peníze na hulení a chlast. Vzhledem k tomu, že se jim nechce dělat, většinou to odnesou rodiče (nepřeji jim to, ale je to i jejich vina). Minule jsem dokonce zaslechl větu „Musím zkásnout mámu“. Nedal bych jim nic. Poslal bych je někam do práce. Pokud umí pracovat, peníze si vydělají.

Z těchto lidí, kteří mají celý život teprve před sebou, je mi smutno. Troufám si říci, že tito lidé budou na podporách a ti, kteří na to, když se o jejich budoucnosti rozhodovalo, nekašlali, jim je budou platit. Pokud už budou pracovat, nebudou dělat práci, která by je bavila, a tak budou chodit do práce s nechutí a výsledky jejich práce tomu budou odpovídat.

Za hudbu si zaplatím

11
Kategorie: Život

Ne, nejsem žádný milionář, ale stejně tak, jako si zaplatím za kvalitní oblečení, tak rád podpořím interpreta, jehož hudba se mi líbí.

Když se má přítelkyně dozvěděla o novém CD Divokého Billa, musela ho mít. Nejdřív jej hledala na internetu (ne, opravdu není stahování hudby z internetu nelegální), ale po chvilce hledání jsem jí řekl, že jí ho koupím. Za hodinu měla originální CD doma. Za přívětivou cenu 300 Kč je to paráda. 1.12. vyjde nové CD Tafroba, které tak dlouho očekávám. Pět minut po oznámení předprodeje jsem jej bez váhání předobjednal. Cena 250 Kč + 80 Kč za poštovné a balné je prostě paráda.

Nemusím se o nic starat. CD mi přijde až domů a já budu mít příjemný pocit, že jsem podpořil oblíbeného interpeta. Neříkám, že si všechnu hudbu kupuji, ale CD oblíbeného interpreta jsem ochoten zakoupit, aniž bych si to nejdříve musel stáhnout z internetu. A co vy, podporujete oblíbené interprety? :-)

20 let svobody

2
Kategorie: Život

Autorem článku je Michaela Hráchová.

„Kdykoliv chceš, seš volnej jako pták.“ Takový je názor Charlieho Chaplina. Je to však pravda? Jak to bylo se svobodou v minulosti a jak je tomu nyní? Tyto otázky si v dnešní době klade hodně lidí a obzvláště u nás je to velmi aktuální téma, když letos slavíme „20 let svobody“. Na kolik je tato země (v době politického zmatku) svobodná? Podívejme se do minulosti.

Zobrazit více »

Terezín

3
Kategorie: Život
Štítky: , , , ,

Autorem článku je Michaela Hráchová.

Naše pedagogická škola pro čtvťáky pravidelně pořádá každý rok třídenní seminář v Terezíně. Letos s námi jelo i pár třeťáků a druháků. Seminář proběhl ve dnech 3. –  5. listopadu.

Hned na začátku bych ráda zdůraznila, že v Terezíně nebyly žádné plynové komory. Jednalo se „pouze“ o židovské ghetto, ze kterého pak dále odjížděly transporty na východ (Osvětim, Treblinka, Riga…).

První den

Cestu z Berouna do Terezína bych raději moc nepopisovala. Autobus nám hradila škola, takže jsme jeli starým skoro se rozpadajícím busem. Na dálnici jsme ani nevjeli… Pochybuji, že měl dálniční známku :-D Každopádně cestu jsme přežili ve zdraví. Po příjezdu nás ubytovali v Magdeburských kasárnách a hned poté jsme absolvovali jakési povídání o minulosti Terezína.

Terezín byl založen už v 18. století Josefem II. Jako vojenská pevnost. Po architektonické stránce patřila k nejdokonalejším v Evropě. U většiny lidí je však zapsána jako místo, kde bylo za druhé světové války napácháno mnoho zla. Skládá se ze dvou částí: Hlavní pevnost a Malá pevnost. Hlavní pevnost sloužila v letech druhé světové války jako židovské ghetto a v Malé pevnosti byla zřízena policejní věznice gestapa.

Po této přednášce jsme měli oběd, nikdo z nás však po tom, co slyšel, neměl moc velkou chuť k jídlu. Odpoledne jsme absolvovali prohlídku v Terezíně samotném (čili Hlavní pevnost). Naše paní průvodkyně byla velmi milá. Viděli jsme muzeum ghetta (kam jsme se pak ještě jednou sami vrátili, abychom si to tam důkladně prohlédli), márnici a kolumbárium a naše prohlídka končila na židovském hřbitově a v krematoriu.

Prohlídka krematoria byla z celého odpoledne asi to nejsmutnější. Zpočátku byli mrtví lidé pohřbíváni do hrobů po jednom, později vznikaly hromadné hroby. Kopaly se hluboké jámy, kam se pohřbívalo až na desítky těl najednou. Do těchto hrobů však začala prosakovat spodní voda a hrozila nákaza. Z tohoto důvodu vzniklo krematorium, které si vězni sami museli postavit. Uvnitř byly čtyři obrovské pece a v postranní místnosti byla pitevna, kde probíhali pitvy, pokud nebyla známa příčina smrti.

Neměla jsem dobrý pocit, když jsem procházela okolo těch obrovských pecí, ve kterých se denně spalovalo tolik těl. Ten obrázek budu mít před očima asi ještě hodně dlouho. Při odchodu jsme s kamarádkami zapálily každá jednu svíčku a položily ji na jednu z pecí.

Večer jsme se pak dívali na film Poslední motýl. Děj se odehrával v Terezíně v době tzv. „zkrášlování“.

Zobrazit více »

Podzimní prázdniny po jejím boku

0
Kategorie: Život
Štítky: , ,

10 dnů bohužel uteklo jak voda. Byly to ale úžasné prázdniny trávené po boku úžasné slečny <3

Za těch deset dnů se toho dost událo. Párkrát jsme byli v MC Donaldu, dvakrát v cukrárně, často jsme lítali po nákupech, byli jsme v Aquapalace a nechyběla návštěva Michalčina tatínka. Dost jsem si to užíval. Hlavně v Aquapalace jsme se vyřádili :-) Jo, ještě jsem byl s izmym 2x v posilovně :-)

Byly to krásné a úžasné prázdniny, ale rychle to uteklo :-( Po jejím boku je všechno tak nádherné <3

Sníh, padá sníh

2
Kategorie: Život
Štítky: ,

Musím konstatovat, že dnes 13. října padá první sníh. Moc mě to netěší, ale co. Shodou okolností jsem si ráno vzal silnější bundu.

Není to všechno, co bych chtěl napsat. Prostě mám chuť, stejně jako včera, něco napsat. Dnešek byl takový normální den, písemka z češtiny, písemka z Dějin, nuda ve škole… Ze slohu jsem byl pochválen, přestože jsem jej psal „z fleku“. Z Dějin jsem to snad nějak dal (spolu se třídou).

Jinak se nic neobvyklého nedělo. Twitter jsem si nastavil na Protected, takže si to, co píšu, nebude číst kde kdo. FB mám stále jen pro ty, které znám.

Chuť něco napsat tu je

4
Kategorie: Život
Štítky: ,

Mám zkrátka chuť psát. Měl jsem chuť nějak shrnout víkend už při včerejší cestě domů, ale na mobilu mi to nějak nešlapalo. Asi budu muset zkusit nějaký SW.

Už dlouho jsem nenapsal nic ze života, a tak to teď napravím. Sice bych se měl učit Dějiny, ale nechce se mi. Komu by se chtělo?

K Michalce jsem jel už v pátek. Při cestě mě doprovázelo morče, které jsem vezl Michalčině kamarádce. Cesta byla v pohodě, ale můj názor na malý Quick se nezměnil :-D Když jsem přijel do Prahy, už tam na mě čekala má láska. Chvilku jsme počkali na kamarádku, předali jsme morče a jelo se domů. Doma jsme koukali na filmy, váleli se v posteli, atd… :-) V sobotu to bylo nabitější. Trochu jsme se učili. I když… učili :-X Já jsem si vypisoval Dějiny, Miška se učila češtinu. Během učení jsme ještě stačili usnout :-D Ale bylo to krásné :-) Navečer jsme šli s izmym protáhnout těla do posilky a poté do bazénu. Bylo to fajn a já byl příjemně utahán :-) To jsem vlastně ještě teď :-D Když jsme se vrátili z posilky, šel jsem s Michalkou na večeři, na pizzu. Pizza byla dobrá a já tak prožil romantický večer :-) Když jsme se vrátili, ještě jsme koukli na Andělé a Démoni, i když jsme na tom už byli v kině. V neděli se nic moc nedělo. Procházka padla, protože venku bylo hnusně a navíc jsem jel večer domů. I tak jsme si ale den užili :-) Koukali jsme na filmy, ládovali se, povídali si, váleli jsme se, atd… Prostě nádherný víkend :-) Bohužel jsem musel Mišku v neděli večer opustit a odjet směr sever :-( Už se těším na další víkend :-) Já tu holku miluji!