10 dnů bohužel uteklo jak voda. Byly to ale úžasné prázdniny trávené po boku úžasné slečny <3
Za těch deset dnů se toho dost událo. Párkrát jsme byli v MC Donaldu, dvakrát v cukrárně, často jsme lítali po nákupech, byli jsme v Aquapalace a nechyběla návštěva Michalčina tatínka. Dost jsem si to užíval. Hlavně v Aquapalace jsme se vyřádili :-) Jo, ještě jsem byl s izmym 2x v posilovně :-)
Byly to krásné a úžasné prázdniny, ale rychle to uteklo :-( Po jejím boku je všechno tak nádherné <3
Autorem textu je Michaela Hráchová.
Naše výprava se odehrávala ve dnech 18. – 20. srpna. Někdo by řekl, že je to příliš krátká doba na to, abychom si to tam užili, ale nám to stačilo bohatě. Jelo nás šest. Já s Tomem, moje spolužačka Zuzka, její (a moje vlastně taky) kamarádka Domča, Zuzčin soused Tomáš a jeho kamarád Radek, kterého jsem jako jediného neznala.
V úterý v osm hodin ráno jsem s Tomem vyjela z pražského Hlavního nádraží vlakem (který měl samozřejmě zpoždění) směr Rokycany, kde jsme nabrali zbytek naší posádky a pak už rovnou na chatu. Teda… rovnou moc ne :-D V Plané u Mariánských Lázní jsme přestoupili na osobák, který byl snad hezčí než ten rychlík :-D Cesta proběhla víceméně hladce a my s krosnami na zádech a za tiché podpory našeho maskota (plyšového růžového prasátka) Květoslava vydali na asi kilometrovou cestu k chatě samotné. Nutno podotknout, že Zuzka – majitelka chaty – pořádně nevěděla kudy jít :-D Ale vše dobře dopadlo a naše budoucí útočiště jsme našli.
Byla to malá chatička uprostřed záplavy chat jiných. Poté, co Zuzanka „postavila“ molo, jsme zjistili, že voda v rybníku má krásně zelenou barvu a že by koupání v ní mělo být pouze na vlastní nebezpečí. Já s Domčou jsme usoudily, že se nemusíme zůčastnit všeho a že se koupání v tom žabinci rády vzdáme. Jak jsme se v tu chvíli mýlily! :-D
K večeru se celá naše tlupa vydala na tajnou výpravu k ostrůvku (velikosti záchranného kruhu, jak jsme později zjistili :-D). Málem nás stáhly ke dnu záludné chaluhy a řasy, které se táhly po dně celého rybníka. Ostrůvek nás příliš nenadchl, a proto jsme se vydali na zpáteční cestu. S jedním a půl padlem to opravdu nešlo zrovna rychle (Tom totiž hned při první jízdě jedno pádlo zlomil :-D). Najednou se všichni na člunu začali přetahovat a prát a první ve vodě skončil Tomáš, za ním jsem do toho žabince spadla já a pak už to šlo ráz na ráz. Během chvíle se koupali všichni. Tím se však ještě naše neštěstí nedovršilo. V nestřeženém okamžiku nějaký dobráček (že jo, Tomáši!) vypustil člun, takže jsme zůstali v polovypuštěném člunu s jedním polovičním pádlem (to zdravé se ztratilo kdesi pod vodou a už ho nikdy nikdo neviděl) uprostřed rybníka. Nějakou chvíli jsme se pak ještě prali o zbytek člunu, pak jsme však byli nuceni řešit situaci. Co teď? Doplavali jsme na břeh a cestu k chatě jsme se člunem a celí mokří (zrovna teplo už nebylo) absolvovali pěšky.
I přes ztrátu pádla a vyfouklý člun jsme však neztráceli dobrou náladu a večer jsme se dobře bavili u grilu. Druhý den jsme pak spali téměř do oběda. Na celou naší výpravu padla jakási lenost a k jakési akci jsme se odhodlali až okolo třetí hodiny odpolední. Celá akce spočívala v přenesení našich těl do blízké hospody. Tam nás však velmi pobouřila místní obsluha. Slečna zřejmě měla své dny. Soudím dle toho, že byla opravdu nepříjemná a pomalá. Na oběd jsme čekali hodinu.
Po obědě jsme se už jen váleli u vody. Šlo tedy o velmi užitečný den. K večeru jsme se vrátili zpátky k chatě. Opět jsme grilovali, ty klobásy nám ale moc nechutnaly :-( Na půlnoc jsme měli plán… stezka odvahy. Nakonec jsme vyrazili už v jedenáct, protože se nám začínalo chtít spát :-D Společně jsme došli na hlavní cestu a tam následovalo rozdělení. Šli jsme po dvou. Následně už moc nevím, co a jak se stalo. S Tomem jsme došli k rybníku, kde jsme potkali Domču s Tomášem, a pak jsme se vrátili všichni čtyři společně k chatě. Zuzka s Radkem došla až jako poslední. Vlastně se ani nestalo nic zvláštního, byla to jen hezká večerní procházka při hvězdách. Přiznávám, bála jsem se :-D
Cesta zpět byla… hodně dlouhá. Vyjeli jsme v půl jedné (dřívější vlak nám ujel) a doma jsme byli až po šesté.
Na chatě se mi líbilo. Poznala jsem nové lidi… teda, nového člověka. Viděla jsem se s lidmi, které jsem už dlouho neviděla a s Tomáškem jsme si to užili :-)
Dnešním dnem končí prázdniny, a tak bych chtěl trochu shrnout, co se za ně událo a jak jsem si je užíval.
Hned na začátek bych chtěl podotknout, že tyto prázdniny byly pro mne nejkrásnějšími. Byly to prázdniny, které jsem si užíval a o kterých jsem snil. Může za to jedna osoba – moje Michalka <3
Prakticky jsem téměř nepracoval. Dělal jsem pro fandora. Cestoval jsem po městech ČR. Samozřejmě ne sám, ale s Michalkou :-) Na základě toho jsme se podívali do Ústí, Pardubic, Brna, Plzně a Liberce. Trochu víc jsme poznali města, lidi, nafotili nějaké fotky. Brigáda sice nedopadla dle mých představ, ale někam jsme se podívali.
Většinu prázdnin jsem trávil v Praze u Mišky. Pokud bylo hezké počasí, chodili jsme na koupaliště a do bazénu. Občas s námi chodil i izmy. S její rodinou jsme pak ještě jezdili na cyklovýlety. Dvakrát jsme byli v kině – jednou na Harrym Potterovi a zrovna nedávno na Hanebných Panchartech. Oboje doporučuji. Snad každý týden jsme chodili na jídlo do MC Donaldu.
Ještě nesmím zapomenout na chatu v Borku u Tachova, kam jsme vyrazili s Michalkou a jejími přáteli. Ale o tom už článek později, jestli ho Michalka dopíše :-)
Tyto prázdniny jsem si užíval jako žádné jiné. Téměř žádná práce, žádná nuda, jen užívání si s mou drahou polovičkou :-) Už teď se nemohu dočkat dalších prázdnin :-)
Je pátek večer a já tu sedím po dlouhé době sám :-( Mám prázdniny. Konečně prázdniny, o kterých jsem vždycky snil. Prázdniny, které nestrávím za monitorem, doma, ale budu si je užívat. Teď mohu říct, že si je opravdu užívám. Mám sice práci, ale ta je vedlejší, hlavní je pro mě ta jediná – Michalka. Je pro mě nejdůležitější ze všech!
Za ten týden, co jsem byl u Michalky, se toho stalo opravdu dost. Byli jsme v bazéně, v kině na Harrym Potterovi, na koupališti, na kolech, chodili po nákupech, nebo jsme prostě odpočívali. Navštívili jsme Pardubice a Ústí nad Labem. Pardubice jsou pěkné, určitě doporučuji navštívit. Ústí mě moc nenadchlo. Harry se mi líbil. Neviděl jsem poslední 2 díly, takže jsem moc nechápal, na co šestý díl navazuje, ale líbilo se mi to. Efektově určitě povedené. Nestahujte, běžte do kina! Vychutnejte si prostorový zvuk a obraz na pořádném plátně.
Včera jela Miška na 14 dní do Norska, tak jsem musel domů. Cesta byla fakt pekelná. Chytli jsme tu vichřici, spadl před námi strom, padaly kroupy, vítr lámal stromy. Fakt paráda! Teď budu 14 dní doma, a pak hurá za Michalkou. Oslavíme spolu mé narozeniny a budeme si užívat zbytek prázdnin :-)
To je ona – má drahá polovička
Fontána v Pardubicích
A pak naše trápení, aspoň na chvilku, přestane.
Mám za sebou první týden praxe. Poznal jsem tam fajn lidi, kteří dělají v oboru, ve kterém bych chtěl dělat já, i když ne všechna práce, kterou tam děláme, by mě bavila. Bylo to převážně o řezání vizitek, propagačních letáků a dalších tiskovin a následná úprava jako je vázání a sešívání. Sice to byla nic moc práce, ale já jsem si tak vyzkoušel nové stroje a nabral nové zkušenosti. Ještě mě čeká jeden týden.
No a včera mi konečně přišel nový mobil. Objednával jsem jej v pondělí a přišel až včera, ale čert to vem. Hlavně, že ho mám :-) Zatím jsem spokojen. Jedná se, jak jsem již někde psal, o Nokii N78 a pokud máte nějaké užitečné aplikace a vychytávky, tak šup sem s nimi :-)
Dneska jsem asi deset minut telefonoval s pracovníkem Vodafone kvůli přestupu k nim. Spíš bych to nazval „útěk od O2″. Je to také proto, že chci na mobilu využívat internet, ale také kvůli špatnému signálu tady u nás v pohraničí. Věřím, že jsem zvolil správě a nechápu, jak jsem mohl těch dlouhých pět let s O2 vydržet.
To je pro dnešek asi tak v rychlosti vše. Přeji hezký zbytek dne a krásně strávený víkend.