Cesta z Prahy není vždy lehká. Většinou je autobus plný spících lidí, je v něm vedro a protože nastupuji poslední, stojím. To by mi tak nevadilo, ale včera to nešlo. První, co mě pobouřilo, bylo to, že jel malý Quick Bus.  Samozřejmě byl plný, a tak jsem více jak hodinu stál. Kdybych tak stál vedle někoho, kdo si čte, poslouchá MP3 přehrávač, nebo spí.

Já musel stát vedle doslova nenažraného důchodce, který se ládoval bagetou, děsně u toho funěl a bageta mu padala všude po jeho jinak prostorově řešeném těle. Hnus, hnus a zase hnus. Pohled na důchodce nebyl vůbec přijemný a snažil jsem se mu vyvarovat, ale to jeho funění přeslechnout nešlo. Když dojedl, usl. Jeho spánek ale také přeslechnout nešlo. Chrápal tak, že po něm koukali i ostatní cestující. Když jsem se na něm podíval a viděl jsem na něm ty kousky bagety, cibule a bůh ví čeho ještě, dělalo se mi zle. Do toho jel řidič jak prase (povětšinou měl na tachometru 100 km/h a do zatáček nejel pod 50 km/h a to je při stání nepříjemné) a bylo vedro. Prostě děsná jízda. Příště si koupím místenku a budu mít klid.